Vanlife (nebo one-life?) aneb Tipy a Triky

Než úplně uzavřeme kapitolu Nový Zéland, říkali jsme si, ze by bylo dobré v pár odstavcích shrnout co vlastně znamená žít rok v autě. Co nám na cestách pomáhalo a jak to na Zélandu vlastně funguje. Třeba se to někomu v budoucnu bude hodit. Tak hurá do toho.

Vanlajf (složeno z „van life“) je doslova přeloženo dodávkový život. Zéland má mezi vanlifery renomé „země zaslíbené“, což do značné míry můžeme potvrdit. Zázemí, které Zéland poskytuje volně k dispozici a zákony které řídí volné kempování (tzv. „freecamping“) v téhle oblasti cestovatelům hodně nahrávají. Přidejte k tomu milión a jednu autopůjčovnu, která nabízí cokoli od kombíků a dodávek předělaných na obytná auta, až bo velké bydlíky nebo snad dokonce kempovací autobusy a hodně živý trh s podomácku předělanými auty a spoustu možností sehnat sezónní práci a máte perfektní startovací podmínky pro vanlifový život.

Pěkné místo na oběd? Proč ne!
Sezónní práce – sběr, protrhávání a jiná péče o ovoce a zeleninu všeho druhu
Dneska to asi zapíchnem třeba tady…

Plánování před cestou – Užitečné weby

Ještě před tím, než jsme vůbec vyrazili, nám hodně pomohlo si projít pár webů, které se Zélandem nebo vanlifem zabývají. Především pak CzechKiwis, přes které jsme nakonec řešili jak letenky, tak cestovní pojištění. Krom toho na jejich webu najdete hromady informací o Novém Zélandu, Working Holiday vízech, i nákupu/prodeji auta.

Dalšími velmi hodnotnými zdroji informací jsou facebookové skupiny – ať už přímo různé „working holiday“ skupiny, kde se často řeší aktuální dění ohledně víz nebo práce, přes různé „backpacker car market/buy/sell“ k nákupu/prodeji auta, až po skupiny zabývající se ubytováním nebo prací. CzechKiwis jsou samozřejmě i na facebooku, takže stojí za to je sledovat i tam. Krom shánění věcí a práce se tyhle skupiny často hodí i když si nevíte s něčím rady – ať už sháníte automechanika co umí česky, chcete jen večer vyrazit s někým do hospody, nebo plánujete dlouhý přejezd a nechcete jet sami…

Když už jsme u těch nákupů, velmi dobře poslouží web trademe.co.nz – je to něco jako naše aukro a dá se tam sehnat téměř všechno.

Cesta začíná – Auto

Self-contained, či ne-self-contained? To je ta otázka. Záleží asi hlavně na tom jak chcete svoji cestu po Zélandu pojmout, ale za nás asi rozhodně self-contained (také označované často jako SC, CSC nebo „selfko“). NSC (non self-contained) auta jsou většinou levnější na pořízení (cokoli od cca $1500 až $6000) a zpravidla bývají menší – kombíky nebo Toyoty Estimy. SC auta bývají většinou trochu dražší ($4000+, dodávky spíš $6000+) a větší – buď také Estimy, nebo spíše dodávky – Mitsubishi L300, Toyota Hiace, Townace, apod.

Oficiální nálepka ynačící, že je auto Self Contained

Selfko vám především dovolí kempovat, resp. free kempovat na mnohem více místech a zdarma, je většinou o dost pohodlnější (vybavené barely na čistou a špinavou vodu a košem – to vyžaduje SC certifikace) a troufám si říct, že se i snáz nakonec prodá, protože je po nich velká poptávka – tedy za předpokladu, že nesáhnete po půjčeném. Koho by samotná SC certifikace zajímala trochu hlouběji, nechť si přečte tento článek. Je tam na jedné moc povedené dodávce názorně předvedeno co přestavba obnáší. (Moudří už vědí, že v článku figuruje náš Váneček, tedy tehdy ještě Bětky a Michala Váneček. My ho od nich pořídili už přestavěný). Finální podoba je pak pěkně zachycena na dalším videu Bětky a Michala zde. Díky Bětko, díky Michale, díky Vánečku!

Se selfkem pak můžete kempovat v podstatě všude, kde to není vyloženě zakázané – vyjímkou jsou zpravidla města, národní parky, soukromý pozemek (pokud nejste s majitelem domluveni samozřejmě) a na místech kde byste blokovali průjezd. A pokud možno by auto nemělo stát na trávě. Některé regiony to pak mají trochu striktněji nastavené – např. okolí Queenstownu, kde je v cca 50km vzdálenosti od města no-free-camping zóna – a některé naopak hodně volnější – např. skoro celý west coast. Zní to jako dost omezující podmínky, ale věřte nám, že si to časem dost osvojíte a pak to bude hračka. My ke konci našeho pobytu na Zélandu cestovali cca měsíc a půl v kuse bez nutnosti platit kdekoli za ubytování/stání. A předtím to taky nebylo tak hrozné – cca 1-2x týdně jsme byli v kempu (cca 10-20$/os./noc), většinou buď kvůli sprše, nebo kvůli prádlu :-).

Na cestě I – Aplikace

Appek co jsme běžně používali deno-denně je hned nekolik:

CamperMate – asi nejužitečnější aplikace, kterou v mobilu můžete mít. Jsou v ní zaznačena místa zájmu pro campery – voda, dump stationy, záchody, sprchy, prádelny, venkovní grily, veřejné záchody a především kempy – jak placené, tak freekempy. Krom toho aplikace funguje jak na NZ, tak v Austrálii a celá databáze se dá stáhnout do offline režimu. Další podobné aplikace jsou WikiCamps nebo Rankers, ale my si nakonec celý rok vystačili právě s CamperMatem.

Mapy.cz – Seznamovské turistické mapy fungují naprosto bezvadně i na Zélandu. Navíc možnost stažení mapových podkladů i s body zájmu do offline režimu je obrovskou výhodou, obzvlášť v místech bez pokrytí signálu. A že jich na Zélandu je… Většinou se stačí vyškrábat někam kousek do hor a je po signálu.

Locus map ($) – Pokud plánujete nějakou divočejší výpravu, může se vám dost hodit tahle appka ve spojení s detailními topografickými mapovými podklady, které jsou volně ke stažení. Oproti jiným mapám obsahují spoustu užitečných bodů jako například prameny s vodou. Další pěknou funkcí jsou „vzdálenostní kruhy“ které ukazují okruhy dané vzdálenosti vzhledem k aktuální poloze (hodí se, např. pokud chcete kempovat na Great Walku 500m od cesty).

A samozřejmě také Google mapy – ty se také po sekcích dají stáhnout (dnes už i pro účely navigace) do offline režimu. My si do nich ukládali body zájmu.

Gaspy – Aplikace která porovnává ceny benzínu nejbližších čerpacích stanic. A to se dost vyplatí, jestliže plánujete projet stejně jako my oba ostrovy křížem krážem. My nakonec spočítali že pohonné hmoty dělají cca 1/4 – 1/3 veškerých našich výdajů, a to už se počítá…

Google Pay – NZ sice zatím není úplně „cashless“ zemí, ale rozhodně k tomu nemá daleko. Jediné, kde jsme s kartou často nepochodili byly trhy. Prakticky všude jinde je možné platit kartou (EFTPOS) a na valné většině míst klasicky i Visou/Mastercard/AmEx. A hodně oblíbené je tu „Pay Wave“ – bezkontaktní placení, takže se tu dá hojně využívat platba mobilem nebo hodinkami, či jinými chytrými zařízeními. Cilce v sušenkárně dokonce jedna paní platila „chytrým prstenem“! Navíc se do Google Pay dá nahrát slevové kartičky do místních obchodů – např Countdown, New World, Caltex, apod., takže to má člověk pěkně na jednom místě. (Nevím jak do ostatních platebních appek jako Samsung/Apple Pay.)

Na cestě II – Trekování

Co je na Zélandu nejlákavější je samozřejmě příroda. Zéland je doslova turistickým rájem a turistika všeobecně má na Zélandu velkou tradici.

Oranžové zvýrayzovačkové značení je těžké přehlédnout

Department of Conservation (DoC), což je takový místní svaz ochránců přírody, se stará o mnoho aktivit spojených s turistikou a ochranou přírody – ať už je to budování a udržování turistických stezek a chatek (huts), hubení škůdců, nebo zajištění informací o trecích a regionu.

Obzvlášť systém chatek je pro nás docela nezvyklý, ale funguje naprosto skvěle a my jsme si ho zamilovali. Funguje to tak, že po celém Zélandu je rozeseto všude možně v přírodě přes 3500 chatiček, které se liší vybaveností a dostupností. Pro přenocování na chatce je potřeba si v DoC centru zakoupit tzv. hut ticket ($5/ks), který se pak uplatní při přespání na konkrétní chatce. Podle toho jakou má chatka kategorii (basic/standard/serviced) se odvíjí jednak vybavenost chatky a také její cena za noc ($5/$10/$15, což znamená 1/2/3 hut tickety). Basic hut je většinou opravdu jen střecha nad hlavou, záchod a tank s vodou, typicky dešťovou. Standard hut mívá i matrace, příp. krb a serviced hut má často jak pravidelně doplňovanou zásobu dřeva, občas i plynový sporák a všeobecně většinou komfortnější zázemí. Fascinující je, jakou míru důvěry obyvatelé chatek od DoC mají. Na některých chatkách se setkáte s hut wardeny – dobrovolníky, kteří se o chatku starají a kontrolují, že jste zaplatili. Ti ale bývají typicky jen na serviced hutech a ještě často jen na těch populárních, kde je třeba místo i předem rezervovat. Občas je samozřejmě potkáte i na jiných, ne tak populárních chatkách, ale povětšinou se vám důvěřuje, že za noc na chatce řádně zaplatíte (formou hut ticketu) a zdá se, že to krásně funguje.

Alternativou k hut ticketům – obzvlášť pokud na Zélandu zůstáváte delší dobu a plánujete hodně chodit a spát v přírodě – jsou hut passy. Tj. půlroční nebo roční ($90/$120) permanentka, která vám umožní spát na většině chatek „zdarma“. My si tu roční pořídili a myslím, že se nám už na druhém delším výletě „splatila“, takže vřele doporučujeme.

Jediné na co je třeba si dávat pozor je, že některé chatky jsou z hut ticketů/hut passů vyjmuté, kvůli své popularitě a je třeba si je předem a včas samostatně rezervovat – za zmínku určitě stojí Angelus hut, Mueller hut nebo Liverpool hut. Některé jsou nutné rezervovat jen v sezóně (typicky listopad-únor) a platí se samostatně, některé je třeba jen rezervovat, kvůli zajištění dostatku míst, a hut tickety/hut passy se na ně uplatnit dají.

Typické zařízení chatky

Výhled z chatky

DoC má na svém webu také velmi detailně zpracované popisy jednotlivých treků, a to včetně popisu chatek, jejich vybavení, počtu míst, vody po cestě, délky treků (v kilometrech i hodinách chůze) nebo i výškových profilů a možných rizik a doporučení po cestě. Také jsou na webu ke stažení detailní brožurky se všemi potřebnými informacemi – mj. jsou to ty samé, co se v infocentru vytištěné prodávají. Navíc se v prakticky každém městě dá zajít zeptat na aktuální stav do místního infocentra (i-Site), kde vám vždy ochotně poradí.

Jako příklad tu uvedu náš oblíbený okruh kolem Nelson lakes (mj. vede právě přes Angelus hut):

 

Informační web DoC je opravdu zlatý důl a stojí za to ho využívat! Na Zélandu je tisíce možných treků nejrůznějších délek – od párhodinových výletů, přes několikadenní přechody, až po velké výzvy typu Te Araroa – jednoho z nejtěžích dálkových treků na Světě. Stojí za to proto hodit do googlu „doc <oblast>“ a většinou na vás vypadne několik návrhů na to, co podniknout.

Jak už jsem výše zmínil, DoC se také stará o likvidaci škůdců a zavlečených druhů, což je na Zélandu docela velký a hodně diskutovaný problém. Zéland byl totiž natolik odlehlý od všeho ostatního světa, že na něm přirozeně nebyli žádní predátoři. Díky tomu se na Zélandu vyvinulo mnoho endemických druhů, především ptáků, které ale většinou přišly o některé své charakteristické rysy. Nejznámějším je i samotný symbol Nového Zélandu – pták Kiwi – který je ale nelétavý, je aktivní hlavně v noci, špatně vidí, ale má velmi dobrý čich. Zavlečení savců – krys, fretek, vačic apod. z Evropy, Austrálie a dalších zemí – tyto ptáky vystavují obrovskému nebezpečí, protože se jim nemají jak bránit a především bránit svá vejce a potomky. DoC tudíž vynakládá obrovské úsilí na boj s těmito nepůvodními druhy. Aktuálně se například jen přemnožená populace vačic odhaduje na cca 80 milionů jedinců… Pro srovnání Nový Zéland samotný má cca 4,5 milionu obyvatel.

Kuk, já jsem vačice a budu Vám dneska rachotit na střeše
Pastička na krysy a fretky a další havěť

Na cestě III – Běžná údržba

Na začátku příspěvku jsem psal, že je Zéland připravený na freekempování.  Vše, co byste mohli potřebovat pro osobní hygienu či běžnou údržbu SC auta, se dá snadno dohledat a filtrovat v CamperMate.

 

  • Záchody – Prakticky všudypřítomné. Ve městech, na turistických místech, na trecích, zkrátka když se člověku chce, skoro nikdy to nemá daleko.
  • Sprchy – V létě se dají využívat venkovní sprchy u pláží, těch ale není zas tak moc. Zajímavé je, že často bývají ve městech buď přímo veřejné sprchy, nebo například mnoho bazénů vám umožní se za nějaký peníz osprchovat (rozpětí od $1 po $5).
  • Dump stationy – Tady narážíme na výhodu SC aut, která mají zásobníky na čistou a (hlavně) špinavou vodu, takže můžete celkem pohodlně vyžít i mimo kemp nebo jiné ubytování a neznečišťovat při tom přírodu. Dump stationy jsou veřejné přístupy ke kanalizaci, kam je možné zdarma tuhle špinavou vodu vylít. Většinou je nedaleko i kohoutek s pitnou vodou k doplnění čisté vody. A je jich také mnoho.
  • Prádlo – Prakticky každé městečko disponuje veřejnou prádelnou, kde si můžete vyprat ($3-$8) a usušit ($4-$8) oblečení. No problem.
Stylová prádelna z minulého století
  • Veřejné grily – Tohle je úplná bomba. Hodně jsme si je oblíbili. Téměř v každém větším parku nebo u pláže se většinou nachází tenhle výmysl. Kovový, elektrický, blbuvzdorný, zdarma. Jednoduše je zapnete, počkáte chvíli než se rozpálí a šoupnete tam maso, rybu, zeleninu, nebo cokoli dalšího. Pak to po sobě samozřejmě zase hezky umyjete! Proces mytí se dá zjednodušit, když dáváte maso ne rovnou na plotnu, ale na alobal, který pak jednoduše vyhodíte a gril je o dost čistší. Jak by řekli Novozélanďané: „Easy as!„.
Masíčko!
Rybička!
Tortilky!
  • Místo na spaní – Nejjednodušší je najít si nějaké pěkné místečko v jedné z výše zmíněných aplikací a zkusit si tam urvat flek. V sezóně to ale bývá docela boj. Nebo pak hledat už za jízdy vhodné místo „na divočáka“, příp. se nám k tomu docela osvědčily i Mapy.cz.
I takhle může vypadat freekempový spot (ve městě, a ještě budete rádi!)
Nebo třeba takhle…
Nebo takhle…

No a to je asi tak všechno co jsem Vám chtěl říct…