Northland

Snad každý s kým přišla řeč na Northland, tj. výběžek, resp. všechno na sever od Aucklandu, nám říkal, že je rozhodně na co se těšit a že tam určitě musíme. Slibovali divoké pobřeží, krásné pláže a starodávné a posvátné stromy Kauri. Tak jo, to berem a jedem.

20191205_154551d3
Zastávka v Eutopia café
20191205_154556
Opravdu krásná výzdoba v kavárně

Přijeli jsme do Aucklandu cca 14 dní před odletem s tím, že uvidíme jak půjde prodej auta. Když dobře, pojedeme na sever, když špatně, aspoň na to budeme mít čas. Naštěstí šlo vše docela dobře, tak hurá na sever!

Protože jsme už neměli Váněčka, půjčil jsem si od kolegů auto ve Snapu. Zrovna se jim to ráno vrátil jediný kombík se střešními nosiči, kterého mají ve flotile – na střešní nosič prijde serf a my můžeme v klidu spát vevnitř protože se dají složit sedačky do roviny. Yes. Mám štěstí a hned ho zabavuju… Za 20$ na den? No neber to. Tak čau za týden a kus.

Po cestě nás moc mile překvapila zastávka v Eutopia café. Kafíčko už jsme si dát sice nestihli páč zrovna zavírali, ale aspoň jsme nakoukli dovnitř. Výzdoba opravdu nádherná a netypická. Trochu nám to připomínalo Barcelonu a Gaudího.

20191205_180852
Průzkum Abbey caves

Další zastávkou byly Abbey caves. Několik zdarma přístupných jeskyní. Tma jako v pytli, voda místy až po pás, krápníky a spousty glowworms – svítících červů. Pěkný.

20191206_085129
Socha – waka (kanoe) z kamenů – na promenádě ve Whangarei
20191206_095334
Výběr z původní sbírky

Ve Whangarei jsme si prošli promenádu kolem řeky a zastavili se v místním muzeu hodin a hodinek. Původní majitel byl vášnivý sběratel a ze svých cest po světě si vozil jako suvenýry právě hodiny. Čím bizarnější, tím lepší. Dnes celá sbírka patří městu.

20191206_135537

20191206_140301

20191206_131956

Pak už jsme si to mířili podél divokého pobřeží až k Paihie/Waitangi. Tohle místo je známé především díky „Dohodě u Waitangi (Treaty of Waitangi)“, kde cca v polovině 19. století došlo de facto k ustanovení Novozélandského státu a definování politického, vlastnického a kulturního vztahu mezi Brity a Maory. Je tu i muzeum na „Waitangi Grounds“, kde k samotnému podpisu smlouvy došlo. My už ale měli pocit, že jsme Maorské kultury a dějin viděli dostatek v Rotorue a jiných muzeích, tak jsme tohle zrovna vynechali.

Krom toho je to taky vstupní brána do tzv. Bay of Islands. Zálivu, ve kterém se nachází asi 140 ostrovů a ostrůvků. Ostrov je tu definován jako kus země nad úrovní moře, na kterém se vyskytuje zeleň. A také samozřejmě krásné písčité pláže.

Zvolili jsme proto možnost prozkoumat zátoku na výletní lodi. Vzala nás až do ústí zátoky, kde je už na volném moři skála „Hole in the Rock“. Z jedné strany vypadá jako slon co pije a trochu nám připomněl naší milovanou Wharariki. Když je kapitán lodi, a náš zrovna byl, dost statečný a moře je dostatečně klidné, dá se tou dírou i projet. My na druhý pokus a bez varování nakonec projeli. Jiná výletní loď ne, prý je o trochu větší než naše a je pravda, že i my měli na každé straně jen tak metr a půl místa…

20191207_085833
Obří zájezdní loď kotvící v Bay of Islands
20191207_095647
„Hole in the Rock“, no nekecej!

20191207_100307

20191207_112636.jpg
Obědová zastávka na jednom z ostrovů

Cesta lodí pak končila na protějším břehu v městečku Russell. Tohle ospalé městečko bylo původně hlavním městem, než se na čas přesunulo do Aucklandu a nakonec až do dnešního Wellingtonu. A údajně se vedou řeči o tom, že by se mohlo zas posunout někam sem nahoru… Uvidíme.

Je tu dost znát poměrně dlouhá historie – plno starých, misionářských budov a historky o tom jak to kdysi bývalo hříšné město. I Darwin když sem zavítal při své cestě kolem světa prý prohlásil, že „Tato malá vesnice je místem opovržení“ a jiná historka tvrdí, že jen na krátkém hlavním nábřeží bylo 56 nelicencovaných (nelegálních) hospod a barů. Slušný.

20191207_133533
Původní misijní komplex, dnes něco jako skanzen
20191207_154840
Nábřeží a promenáda v Russellu

Jen o kousíček výš je osada Kerikeri, kde je k nalezení nejstarší kamenný a nejstarší dřevěný dům na Novém Zélandu. Krom toho je tam také historické „pa“ – tj. původní maorská opevněná vesnice. Teda dnes už je tam jen terasovitý kopec, na kterém se pa původně rozkládalo, ale s trochou představivosti a nákresem na infotabuli si to člověk docela umí dokreslit. Zrovna tohle pa prý obýval vůdce, který stále s někým válčil.

20191208_101510
Nejstarší kamenný dum na Novém Zélandu, dnes obchůdek se vším možným
20191208_103246
Maorské „pa“
20191208_133837
Výšlap na kopec St. Paul’s Rock a 360° výhled po zalivu
20191208_154424
Dvacet u pláže

No a pak už jsme se pomaličku dostali až na úplný sever, který byl jedním z těch hlavních cílů téhle cesty. Na nejsevernějším bodě je totiž maják Cape Reinga. Tam míříme. Je to mimochodem i výchozí bod Te Araroy – dálkového treku, který vede úplně napříč celým Zélandem a měří přes 3,500 km a člověk na něm nastoupá a sestoupá celkem přes 100 km!

Cestou je nutností se zastavit na Giant Sand Dunes. Tyhle obří písečné duny jsou i na Zéland celkem unikátní. Jsou opravdu OBŘÍ! Když jsme v průvodci četli, ze jsou fakt velký, vůbec jsme netušili kam se ženem. Jsou vidět už z dálky, ale stejně jsme tomu nevěřili až dokud jsme k nim nedojeli. Na místě se dají půjčit body-boardy, takové ty pěnové destičky co se s nima blbne ve vlnách, a dá se na nich ty duny sjíždět. A to je obrovská prdel. Teda až na to, že máte pak písek doslova úplně všude… 😆

Písek údajně pochází z erupcí sopek ve středu Severního ostrova. Sopečný prach, popel a jiné materiály se po výbuších řekami vyplavily do moře, které je dopravilo a vyplavilo až tady. Celé severozápadní pobřeží northlandu má proto díky tomu bohaté depozity krásného a jemneho písku.

20191208_185029
Jdem na to! Giant Sand Dumes čekají.
20191208_185652
Teda vylézt až nahoru je docela makačka
20191208_190550
Skoro jak na Sahaře
20191208_190624(0)
A jedém!
20191208_190701
Jsme tu až podvečer, tak jsme tu úplně sami

20191208_191007

20191208_191032.jpg
I hlavou napřed to jde

A jsme tu! Cape Reinga. Ikonický maják na severu Severního ostrova. Opět pro Maory posvátné místo. Věřili, že je to místo kudy duše po smrti odcházejí do věčných lovišť. Postupně po hřebeni do moře a dál. Také se tu setkávají proudy Tasmanova moře a Tichého oceánu, což nedaleko od břehu vytváří takové nekonečné víry. Rozbouřené vlny tu prý běžně umí mít až 10m. Během naší návštěvy tu byl docela klid.

20191209_074227
Proslulý maják na Cape Reinga
20191209_074358
Hřeben, po kterém duše odcházejí na věčný odpočinek
20191209_080551
Oblíbený rozcestník významných světových destinací
20191209_085605
Tady tudy po hřebeni a dál přes pláž a přes 90-mile beach začíná Te Araroa

Nu což, nejsevernější bod bychom měli, tak nezbývá než se otočit a vyrazit zpět. Párkrát jsme shodili serf a zkoušeli chytit nějakou tu vlnu. Podmínky moc nebyly ale i tak se občas zadařilo. No a když ne na vodě, tak na silnici určitě. Highway 1 se totiž celým severem pěkně vlní, někdy možná až moc. 😳🤢

20191209_123313(0)
Hurá na serf!
20191209_164809
Zatáčka sem, zatáčka tam a opakovat
20191209_191541
Další z písečných depozitů v podobě duny

Ještě než jsme se vrátili do Aucklandu, projížděli jsme lesem Kauri stromů. O těch už jsme se zmiňovali i dřív, ale tady je jich celý les. Prý je tu asi 95% všech žijících Kauri stromů na celém Zélandu. Důvodem je jednak to, že byly v minulosti velmi populární jednak v maorské kultuře pro výrobu ozdob, obydlí, kánoí a vůbec všeho ze dřeva, ale hlavně pak po kolonizaci se ve velkém vytěžily evropskými objeviteli. Tyhle stromy totiž rostou přirozeně úplně rovně nahoru, mají silný kmen (samozřejmě přímo úměrný stáří) a mají větve až úplně nahoře v korunách, takže pro dřevozpracování a dřevovýrobu jsou úplně dokonalé. A krom toho se v poslední době taky dost šíří choroba, která napadá jejich kořeny a tím je hubí – tzv. Kauri dieback. Má se za to, že se šíří infikovanou půdou a proto je před každým vstupem a výstupem do/z Kauri lesa potřeba si pořádně vyčistit a vydezinfikovat boty na čistících stanicích. Každopádně jsou to úžasní obří a člověk si v jejich blízkosti připadá takový malý a bezvýznamný. Stáří nejstarších jedinců se odhaduje na cca 2500 let.

20191210_101109
Obří „Father of the Forest“ – Tane Mahuta
20191210_104841.jpg
Nejstarší známý Kauri – Te Matua Ngahere

Poslední zastávky před návratem do Aucklandu nás zavedly na výběžek, kde hnízdí kolonie terejů (Gannet colony) a dopřáli nám i západ slunce do moře. Úplný, nepřerušený a impozantní. Tím se naše kapitola cestování po Zélandu pomalinku uzavírá. Smutný. Děkujeme.

20191210_200445

20191210_201159

20191210_202422

20191210_202245.jpg

20191210_20401020191210_204418_00620191211_110644