Pacifické ostrovy I – Fiji

Po třech a půl zimních měsících v Aucklandu nadešel ten správný čas se trochu ohřát. Původně jsme si říkali, že by bylo pěkné někdy cca v půlce zimy na týden nebo dva zdrhnout někam do tepla, no nakonec by bylo jednak komplikované v práci si vyžádat oba stejné volno a druhak nebyly moc příznivé ceny letenek. Rozuměj $700 jednosměrná letenka nám nepřišlo nic moc, tak jsme vyčkávali a sledovali. Na výběr je toho tu z Pacifických ostrovů věru hodně – Samoa, Francouzská Polynésie, Tonga, Cookovy ostrovy, Fiji a mnoho dalších. Když se pak objevila akce na webu Fiji airways – národního dopravce ostrovů Fiji – ve které vycházela jedna letenka na cca $250 neváhali jsme a koupili jsme. A protože se to dalo všemožně kombinovat, nakonec jsme se plácli přes kapsu a navolili si okružní let Auckland -> Nadi (Fiji) -> Nuku’alofa (Tonga) -> Auckland, s tím, že na Fiji strávíme 6 dní a na Tonze 7. Celkem $750 za osobu, sice pořád ranec, žádné letenky jako u nás po evropě zpáteční do Londýna za 1200,-, ale co už, na ostrovy jsme chtěli a z toho co jsme viděli to byla rozhodně nejlevnější varianta.

Fiji

Měli jsme pocit, že si oba potřebujeme trochu odpočinout a tak Cilka na první tři noci na Fiji zarezervovala ubytování v bungalovech v jednom z resortů přímo na pláži. Překvapivě to na bookingu v porovnání s ostatními nabídkami nebylo zas o tolik dražší a měli jsme svojí vlastní chatku s výhledem na pláž a vlastním zázemím. Přesně to co jsme potřebovali, perfektní trefa! Kdyby jsme nemuseli na letišti čekat 1,5 hodiny na shuttle, dal bych šest hvězdiček z pěti, takhle bohužel jen pět a půl.

Club Fiji Resort mi připadal jak z nějakého filmu. Vždycky jsem měl o těhle tropických ostrovech představu z filmů a tohle bylo úplně přesný! Jak kdyby tu Tom Cruise zrovna dotočil další trhák a my si teď mohli také užívat trochu toho ostrovního ráje. Bylo tu všechno, bungalovy u pláže, lehátka pod slunečníky z palmových listů na pláži, bar s barevným podsvícením, barmani ve strakatých košilích, koktejly servírované až na pláž, hořící louče podél cest večer, houpací sítě natažené mezi kokosovými palmami… Jo takhle nějak jsem si to představoval…

Také jsme zjistili, že je v rámci resortu připraven i nějaký program, který se každý den trohu obměňoval a že jsou k dispozici aktivity abychom se tu celý den nenudili. Takže jsme si tu půjčili kajak a jeli jsme se projet na moře, tu jsme si půjčili paddleboardy a jeli jsme se mrknout do zátoky a podobně. Jeden den se jeden člen obsluhy rozhodl, že je pěkný den vylézt si na nějakou palmu, tak se na jednu z nich vrhl a za chvíli už létaly dolů kokosy. Na to se většina lidí co byla na pláži seběhla a fandili mu. Po tom, co se vrátil zase zpátky nohama na zem nám samozřejmě kokosy pootvíral mačetou a my si je mohli vzít a vypít. Pak nám vysvětloval jaký je tradiční způsob lezení na palmy, načež vzápětí na to vyhlásil soutěž v lezení na palmy. No, to jsem samozřejmě musel taky zkusit a byla to docela sranda. Jindy bylo připraveno večerní taneční představení, které postupně eskalovalo až v tanec s ohněm a různými artistickýmí prvky. Do tance pak zapojovali i diváky a vytáhli si z obecenstva Cilku a ještě jednu holčinu aby s nimi šly tancovat. V pondělí pak místo večeře byla velká společná grilovačka (samozřejmě co si na grilu vybereš, to si taky zaplatíš, ale jako změna dobrý) s variací salátů a desertů na salátovém baru.

No a v neposlední řadě jsme se mohli v rámci ubytování každý den přihlásit na šnorchlovací výlet na místní korál, to bylo bezplatné, v rámci ubytování, stačilo se nahlásit den předem. Ani jeden den jsme nevynechali 🙂 I když první den jsme se k tomu dostali spíš náhodou, když jsme leželi na pláži na lehátku a v tom k nám přišla manažerka resortu jestli prý nechceme na výlet na šnorchlování, že prý zadarmo a že mají zatím jen dva lidi, tak že se klidně na loď vejdeme. Jo, na to my slyšíme, pak už jsme nevynechali ani jednou.

GOPR1529DCIM100GOPROGOPR1534.DCIM100GOPROGOPR1688.

No co Vám budu povídat, tři noci utekly jak voda a bylo na čase se přesunout dál. Abysme z toho výletu také něco pořádného měli, plánovali jsme v následujících čtyřech dnech objet ostrov kolem dokola místními busy. Ubytování už jsme měli strategicky rezervované po cestě na severu, pak v hlavním městě Fiji, Suvě, a nakonec na jihu po cestě zpět. Na fiji jsou dvě hlavní silnice – King’s road a Queen’s road – jedna vede po severním pobřeží, druhá po jižním a dohromady tvoří uzavřený okruh cca 400km kolem celého ostrova. Tak jsme se v pondělí ráno sebrali, vycheckoutovali jsme se z ubytování, nechali jsme se hodit do města na autobusák a hurá na výlet. Autobusy na Fiji jsou dvou druhů – klimatizované coache, které jsou trochu dražší a nebo Fijibusy, které jsou buď úplně otevřené, nebo mají celou dobu otevřená okénka, protože jinak je v nich na chcípnutí. Pak se ještě dělí na zastávkové autobusy, které staví prakticky na každém rohu, nebo kde si ho zrovna chytíš a Expressy, které jedou primárně z místa A do místa B a můžou cestujícím zastavit na výstup po cestě, ale nenabírají nové cestující všude možně. My chtěli samozřejmě Express a namířeno jsme měli do Rakiraki. Dozvěděli jsme se ale, že na jeden zátah tam nic nejede a že musíme cestou v Lautoce přestoupit. Nevadí, zvládnem. První Express co jel byl samozřejmě Fijibus. Nevadí, zvládnem. Vedro bylo docela slušný, protože checkout byl v 10 a než jsme se dostali do autobusu bylo už něco po 11, takže pažák… Navíc jsme byli v autobuse jediní bílí. Nevadí, zvládnem. Cesta trvala i s přestupem nakonec přes 3 a půl hodiny, takže do Rakiraki jsme dorazili až skoro ke třetí. Ubytování jsme měli ne uplně přímo ve vesnici, ale asi cca 2km odtamtud u King’s road. Mohli jsme si vzít taxík za pár dolarů a za chvíli být na ubytování, ale my si řekli, že to přece zvládnem a že radši zažijeme kus toho pravého Fiji. Mno, ty dva kilometry ale byly po prašné cestě, což takhle ve tři pod plnou palbou sluníčka není úplně optimální. Naštěstí nás po cestě svezl nějaký místňák. Fijiané jsou všeobecně velmi milí a přátelští.

Jedeme na výlet – Fijibusem
Tak tohle nás čeká následující 2km
Už jste někdy viděli mangovník? My poprvé.

Na ubytování jsme dorazili až někdy po čtvrté. Byla to mimo jiné i základna místních potápěčů, tak Cilka chvíli přemítala jestli si s nimi nedát jeden ponor k místnímu prý nedotčenému korálu. Ale nakonec se rozhodla, že ne, necháme si to na Austrálii. A protože jsme se už dostávali do mnohem místnějších podmínek, daleko od turistických středisek jako je Nadi a Suva, čekal nás i uvítací rituál. Spočívalo to v tom, že jsme se museli představit místnímu náčelníkovi a přinést mu dar. Darem byla drť z kořene nějaké místní rostliny, která nás vyšla na 20 dolarů, no a za tu srandu to stojí. Když náčelník dar přijme, jste vítáni, v opačném případě radši vemte rychle nohy na ramena. Drť se pak vylouhuje v lavoru vody a z společného tleskání a veselého pronášení „Bula“, místního pozdravu, se každý z přítomných napije tohohle nápoje a tím jsme byli přijati. Popíjení se pak opakuje dokud není vše vypito, dokud člověk může, nebo dokud na místě neusne, protože ta rostlina prý podporuje spánek. Ne, kecám, můžeš si dát kolik chceš a když už nechceš, tak se zkrátka rozloučíš a jdeš domů na večeři, jako jsme to udělali my po asi třech rundách. Cilka říkala, že jí po tom trochu brněl jazyk, mě to ani nepřišlo, ale chutnalo to tak nějak jak by člověk od drceného kořene očekával. Pěkná zemitá příchuť.

Tohle je ten kořen – Kava – na marketu ho prodávali ve velkém

Teď následují tři odstavce o tom, jak jsme projeli křížem krážem celý ostrov Fijibusem a viděli nevídané a slyšeli neslýchané… No a nebo taky ne. Představa, že jsme teprve ve čtvrtině cesty a že nás takováhle cesta čeká každý den po zbytek naší dovolené nás nějak neoslovila a tak jsme ještě večer zavolali zpátky do resortu v Nadi, jestli by náhodou neměli od zítřka na další dvě noci místo, páč přes booking už měli plno. Hle, měli. Bude to sice trochu dražší než co jsme měli předtím, ale co už, líbilo se nám tam, tak proč ne…

Západ slunce nad resortem

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s