Hobitín

Mno, jak začít… Asi tím co už jsem psal na facebooku: „Tak tohle bylo opravdu EPICké. Jako do Hobitína jsem se těšil už asi tak od chvíle kdy jsme věděli, že pojedeme na Zéland… A to že půjdem na odpolední prohlídku s hostinou mi bylo jasný i přes to, ze to stojí docela ranec. Ale slavit International Hobbit Day přímo v srdci Hobitína, tak to byla prostě naprostá bomba!!!“

Na zdraví!

 

Jedna z přístupných hobitích nor

Takže úvod bysme měli a teď trochu té omáčky. Původně jsme chtěli jet do Hobitína o dva týdny dříve, když už jsme byli v okolí, protože jsme jeli na rugby zápas All Blacks vs Tonga do Hamiltonu (o tom více v dalším článku). Zápas byl v sobotu a protože jsme výjimečně měli oba volno v sobotu i neděli, tak jsme si říkali, že by se to hezky hodilo se tam v neděli zastavit, páč je to od Hamiltonu co by kamenem dohodil a zbytek doběhl. V Hobitně měli ale na tuhle neděli odpolední prohlídku s večerním banquetem už vyprodanou (díkybohu!), což nás v tu chvíli docela mrzelo, protože náš perfetní plán byl trochu nabourán. Asi jsme nebyli sami, koho napadlo to takhle spojit. Načež když už jsme tam pak v tu neděli v okolí byli, tak jsem se Cilky napůl žertem zeptal jestli to nechce jen tak náhodou překontrolovat, zda se třeba nějaké místečko na poslední chvíli neuvolnilo. Nastala chvíle ticha, kdy Cilka kontrolovala vstupenky, a když pak měla na tváři takový nerozhodný úsměv, začal jsem tušit, že se něco děje.

 

Po chvíli váhání mi nakonec prozradila, že vstupenky na dnešek se sice opravdu neuvolnily, ale že za dva týdny se bude konat oslava narozenin Bilba a Froda, neboli International Hobbit Day, a že na to ještě lístky jsou! Na to jsem se údajně rozzářil jako sluníčko a nastala fáze rozhodování jestli nám to za těch 300 dolarů za člověka stojí (tj. v přepočtu pro oba cca 9000,- CZK, pro srovnání večerní prohlídka s hostinou stojí 195 dolarů na osobu a samotná prohlídka 85 dolarů na osobu)… No a teď když je už po všem můžu s klidným svědomím říct, že rozhodně to za to stojí!

 

Ale zpátky pěkně po pořádku. No tak jsme ty lístky asi po pěti minutách mudrování koupili. Odjezd od Matamata i-site v neděli 22. září v 15:25. Takže jsme měli přesně dva týdny na to sehnat a dát dohromady nějaký kostým. Oblezli jsme snad všechny sekáče, prodejny vintage oblečení a butiky na které jsme narazili po cestě od nás do města a za vcelku rozumný peníz dali dohromady něco co jsme se odvážili prohlásit za hobití převlek. Inspiraci jsme samozřejmě hledali jak u hobitů v Pánovi Prstenů, tak přímo v Hobitovi. A myslím, že se nám nakonec podařilo pěkně. 🙂

Náš hobití převlek

 

Glumíšek v Matamata i-site

O dva týdny později.

No prý mi ten rozzářený výraz vydržel skoro celé ty dva týdny. Cestou do Matamaty jsme se zastavili na opevněné věži Firth tower, jedné z mála „historických“ budov Nového Zélandu a zjistili, že je tam docela milé self contained kempiště za 6$ na noc, takže místo k přespání jsme měli zajištěno. No a pak hurá do Matamaty. Jen pro představu – Hobitín samotný je od Matamaty vzdálen asi 12km a jezdí se tam autobusem, který odjíždí vždy od stylově vyladěného informačního střediska (i-site) v Matamatě. Kolem odjezdu autobusů směr Hobitín panoval trochu zmatek a to jak mezi účastníky, tak mezi organizátory – v tomhle případě řiďičů autobusů. Dozvěděli jsme se, že jsme první skupina co vyráží na IHD, za což jsme byli rádi, protože jednak budeme mít o to delší zážitek a druhak stihneme Hobitín jak ještě za sluníčka, tak při západu, a hlavně budeme první u toho banquetu, žejo! Také jsme se dozvěděli, že se očekává cca 400 hostů.

Skanzen kolem Firth tower
Matamata i-site zvenčí

Už samotný příjezd do Hobitína nesl známky toho, že tohle nebude jen tak ledajaká prohlídka hobitína. Nejen, že půlka účastníků v autobuse měla na sobě nějakou formu kostýmu, ale po cestě v kavárně The Shire’s Rest posedávalo rovnou několik gondorských a Rohanských rytířů a v jednu chvíli s naším autobusem závodili jezdci na koních.

Nájezd jezdce na náš autobus

 

Prohlídka samotná v podání průvodce Olivera (USA) byla magická, se sluníčkem nízko na horizontu, absolutně azurovou oblohou a vtipnými historkami z natáčení to mělo opravdu kouzelnou atmosféru.

Variace hobitích nor

Hobití prádlo 😀



Například jsme se dozvěděli, že jeden z rybníčků u hobitích nor vybudovali uměle, protože se jim tam prostě hodil. No, ale hodil se tam i přítoulané skupině žab, které si z něj udělaly svůj nový domov a když pak došlo na natáčení, nebylo přes to žabí kvákání nic slyšet. Tak museli najmout člověka, který stál v průběhu natáčení celou dobu u rybníčka a každé cca 3 minuty hodil do rybníčka kámen, čímž žáby vyrušil a ty přestaly na další 3 minuty kvákat… No a na závěr prohlídky jsme samozřejmě došli až ke Dni Pytle – domovu Froda a Bilba.

Dno Pytle!


Odtamtud už jen ze svahu dolů, přes pláň na které Bilbo slavil své 111. narozeniny a hurá k Zelenému Drakovi (Green Dragon Inn), kde se měla konat ta hlavní veselice. Cestou na nás pak ještě z jedné hobití nory vykoukla Sarah McLeod, která v Pánovi Prstenů hrála Rosie a popřála nám veselé oslavy IHD a hurá na párty. Na párty pak mimochodem u Zeleného Draka čepovala v průběhu večera hostům pivo. 😉

Růža servíruje poctivě vychlazený ležák

Dějiště oslav bylo rozděleno na tři samostatné lokality. Jednak stánky s jídlem, živou kapelou a tanečním parketem před mostem. Druhak bar a švédské stoly v hospodě u Zeleného Draka a nakonec  jídelní stan s možností posezení u dlouhých stolů.

 

Nabídka zákusků
Green Dragon Inn
I čarodějové musí někdy jíst (dej sem tu manu!)
Jídelní stan
Hostina ve velkém hobitím stylu, aneb došlo i na třetí večeři

Všichni mohli libovolně korzovat mezi těmito sanovišťi, jíst a pít co hrdlo ráčí, pozorovat artisty předvádějící kousky s ohněm, žonglování a další podobná čísla a hlavně se dobře bavit. Postupně jak zapadalo sluníčko, tak začínala být i trochu zima, tak jsme se pak přesunuli k tanečnímu šapitó, kde jsme se s ostatními účastníky zapojili i do některých tanců. Na závěr večera nás ještě čekala tombola o věcné ceny a vyhlášení nejlepšího kostýmu. Kandidáti na nejlepší kostým byli tři (resp. čtyři, protože jedni australani byli nominováni jako dvojice) – Gandalf&Galadriel, Gondorský rytíř a Rohanský rytíř. Všichni tři měli špičkové kostýmy, takže volba byla dost těžká… Ale nakonec zvítězila australská dvojice Gandalf&Galadriel.

Černí jezdci na opravdových koních

 

Pravé hobití nohy
Gondorský rytíř
Galadriel&Gandalf a spol.
Já se Samem

No a kolem deváté nás pomalu začali shánět k posledním objednávkám a odchodu. Odchod se konal už za úplné tmy po osvícených cestičkách s nasvícenými hobitími norami pod bezmračně jasnou noční oblohou plnou hvězd. Krásné zakončení úžasného večera.

Noční pohled přes jezero

 

Osvětlená hobití nora
Noční Hobitín

No posuďte sami, tady je propagační video z loňského ročníku. Letošní byl hodně podobný a velmi vydařený, řekl bych.

Nakonec mě ještě čekalo jedno malé překvapení v úterý, když jsem byl v práci, aneb Gandalf taky musí vrátit půjčené auto. Cca v 11 dopoledne nám totiž přijel vrátit auto takový asi dvoumetrový, statný týpek a když jsem šel od něho auto přebírat, všiml jsem si, jak tak vyndaval věci z auta, že je mezi nimi i velký šedý plstěný klobouk. Tak jsem auto převzal, zkontroloval, odepsal ze systému a pak, během toho co čekal na shuttle bus na letiště, se ho ptám jestli náhodou nebyl v neděli v Hobitíně na oslavu mezinárodního dne hobitů. A on na to, že byl, a že byl se svojí partnerkou za Gandalfa a Galadriel. Tak jsme si vesele popovídali o tom jak se nám to líbilo. Prý přiletěli na otočku jen kvůli tomuhle a celý kostým ušila jeho partnerka sama. No to teda klobouk dolů…

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s