Zimní přechod Nelson lakes

Nelson Lakes, možná trochu opomíjená perla severu Jižního ostrova. My si celý okruh prošli v létě, a už tehdy jsme se rozhodli, že se sem musíme rozhodně vrátit v zimě a dojít si na Angelus hut. Počasí slibovalo 2,5 hezkého dne, takže nebylo na co čekat. Těsně před naší výpravou docela slušně nasněžilo, takže jsme se mohli těšit na hledání cesty a nedotčenou sněhovou pokrývku. A tak jsme vyrazili. Nejdřív pěkně nastoupat bez sněhu nad jezero Rotoiti, a pak už dál s přibývající bílou vrstvou pod nohama po krásném Robert ridge, na který jsme se tolik těšili, protože v létě jsme z něj neviděli skoro nic.Jak jsme postupovali dál, bylo potřeba přidávat další a další vrstvy oblečení a nakonec i nesmeky. Taky ubývalo vyšlapaných stop před námi, až zbyly jen jediné. Výhledy se stávaly čím dál víc dechberoucí, takže jsme stavili každých deset minut, abychom tu krásu řádně zdokumentovali 🙂 Taky vítr byl čím dál víc dotěrnější.Dokud jsme šli po vrcholku hřebene, byla to hračka. Horší byly dva delší exponované úseky na návětrné straně pod hřebenem, kde bylo naváto hodně sněhu a my se dost bořili, navíc bychom se pěkně povozili, kdyby nám to uklouzlo dolů. Taky už jsme měli pořádný hlad, ale na jídlo v tom větru nebylo ani pomyšlení, pěkně bychom promrzli, kdybychom se zastavili. Tak jsme si aspoň nacpali pusy sušeným ovocem a šlo se dál. Nepěkné překvapení bylo, když se ukázalo, že jsme poněkud dál od cíle, než jsme si pamatovali a čeká nás ještě jeden dlouhý úsek na návětrné zasněžené straně. Sněhu v botách už jsme měli docela dost, hlad a vítr tomu moc nepřidaly a začali jsme být trochu unavení. Ale počasí bylo stále úžasné, mraky na jedné straně údolí tvořily neuvěřitelné efekty.Pak jsme už uviděli údolí Angelus Hut, chata v zasněženém údolí a jezera byla snad ještě krásnější než v létě. Směrem k jezeru Rotoiti byla nevysvětlitelná duha bez deště a my jsme na sebe byli pyšní. Ještě se mi podařilo zapadnout po cestě k chatě tak, že se Ondra musel za mnou vrátit a vysvobodit mě, ale pak už jsme byli na chatě, v kamnech hořel oheň, najedli jsme se dosyta vzali si suché teplé ponožky a svět byl v pořádku 🙂 Taky jsme se dozvěděli, komu patřili ty samojediné stopy před námi – mladému Němci (to nás nepřekvapilo, Němců a Francouzů tu jsou mraky), který šel opravdu sám a to navíc jen v botech, bez sněžnic, nesmeků či maček. To bych já teda neriskovala, ale zdál se živý a zdravý …Na noc jsme si ustlali ve společenské místnosti na stolech, s výhledem na jezera a krásnou hvězdnou oblohu a cítili jsme se náramně.Ráno jsme se rozhodli, že nepůjdeme stejnou cestou zpět, ale sejdeme do údolí dříve a uděláme z výletu okruh. Po téhle cestě jsme šli úplně první, takže jsme vyšlapávali stopy a vozili se po zadku ze svahu dolů a vůbec jinak blbli. Pak nás čekal víceméně rovný úsek podél potoka, který jsme museli několikrát překonávat z jedné strany na druhou. A odpoledne druhého dne jsme se štastně shledali s naším autíčkem a výlet byl úspěšně za námi.Přespali jsme na freekempu nedaleko, který jsme úplnou náhodou objevili (nebyl na žádné z námi používaných aplikací). A snídani jsme si pak užili u magicky působícího zamrzlého mola u Rotoiti. Minimálně jednu vyhodu ta zima oproti létu má – nebyla tu jediná Sandfly – přitom v létě se tu jen hemžily.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s