Oamaru

Oamaru. V životě bych neřekla, že budeme muset napsat příspěvek o tomhle nicotném bodu na mapě. Ale zjevně ano. Na naší cestě do tepla to měla být jen malá zastávka pro protažení. V průvodci stálo: světové hlavní město Steampunku, Viktoriánská čtvrť a kolonie tučňáků. Původně to byla spíš záminka vrátit se a zajet si k záhadným kulatým kamenům v Moeraki. To bychom ale nesměli přijet do vrcholů oslav narozenin královny Viktorie. Ano, čtete správně, Viktorie – 200. výročí narození.

(Nechci nikoho urazit, ale kdyby si někdo jako já myslel, že steampunk je odnož hudebního žánru punk, jste na omylu. Jedná se o skloubení starých dobrých časů, jako ve viktoriánské Anglii, s ideou technického pokroku, v duchu sci-fi z dob rozmachu parní technologie. Prostě jako když zkřížíte Jane Austen a Julese Verna.)

Viktoriánská architektura
Hlavní třída v historické části
Osobité muzeum Steampunku

Takže se nám povedlo dojet do podivného městečka s nejzachovalejší viktoriánskou architekturou v zemi v době, kdy se sem sjeli steampunkový nadšenci minimálně z celého Zélandu. Rozumějte – po zachovalých skoro 200 let starých ulicích se promenáduje možná tři sta nadšenců v róbách, s klobouky, krinolínami, korzety a všemožnými technickými cinkrlátky, jako jsou futuristicky vypadající brýle, a různými hejblátky na bázi hodinového stroječku… Tu si dají kávičku, zajdou na nedělní trh, nakouknou do roztodivné galerie a večer se vydají na bál… Prostě totální nářez. Z osobitých galerií a velmi originálních krámečků v historické čtvrti bychom byli asi nadšení i bez festivalu, ale takhle to byl vážně zážitek.

Krámky a krámečky
Popovídáníčko
Tak trochu jiná galerie
Koupit si tu můžete skoro cokoliv
Divnoty
Je libo dokoupit něco do výbavy?

Jesli tu někdy budete, určitě se zajděte podívat na dětské hřiště u přístavu. Je umělecky ztvárněné v duchu steampunku (suprise, suprise) a je to jedno z mála hřišť, kde jsem viděla hrát si i dospělé.

Hřiště a Ondra na slacku
I houpačka může být umělecké dílo

WILDLIFE

Po našich neúspěších s pozorováním tučňáků v Catlins, jsem už moc nedoufala. Ale na pláži za městem se nám za soumraku podařilo zahlédnout jednoho supervzácného tučňáka žlutookého. Asi z 200metrů, ale přeci. Ondrovi to docela stačilo, ale já jsem si zaplatila za vstup do hnízdišť tučňáka modrookého přímo u přístavu. Mimochodem, moc jsem nepochopila, co na mole dělali včichni ti kormoráni, rackové, husy a bůh ví co.

Molo obsazené všemožným ptactvem

Místní kolonie má momentálně asi 100 tučňáků. Tenhle druh je ten úplně nejmenší, modří tučňáci váží jen 1 kilo. Když se setmí, vrací se ve skupinkách cca po 10-15 do hnízd. Musí tu projít přes balvany a kolem tuleňů (tenhle druh je nežere, ale oni to nevědí) takže to vypadá jako nějaké bojové cvičení – seřadit, vyčkávat, úprk, zastavit, obejít překážku, úprk… Než prošla většina, uplynulo dost přes hodinu. Potom jsem ještě prošla velmi opatrně po chodníčcích přes hnízdiště, na některé tučňáky bych si snad mohla i sáhnout, jak byli blízko.

Di di di di di!

Za svítání dalšího dne jsme se ještě vydali na pláže u majáku v Moeraki, kde jsme měli tajný tip na pozorování tučňáků žlutookých. Tentokrát jsme viděli čtyři, a to z podstatně lepší vzdálenosti. Přídavkem ještě spoustu tuleňů, včetně hrozně roztomilých mláďat.

Spící tuleň novozélandský
To je on! Tučňák žlutooký ve volné přírodě!
Roztomilé lachtáně

MOERAKI BOULDERS

Jižně od Oamaru najdete na pláži u vesnice Moeraki skupinu nepravidelně rozmístěných, kulatých balvanů. Největší má skoro dva metry v průměru. Za odlivu jsou vidět celé, za přílivu jsou částečně ve vodě. My je chytili brzy po východu slunce za odlivu, bylo to velmi působivé. Prý vznikly kondenzací minerálů na mořském dně a jíl a bahno, které je kdysi obklopovaly, zerodovaly a obnažily je. No nevím. Každopádně jsou velmi fotogenické.

To jsou ony, záhadné kameny
Portrét fotografa 😆
Tahle se ještě úplně neosvobodila
A tahle už se rozpadla
A tahle už se pomalu rozpadá
Hezký je to, no

STEAMPUNKH HQ

V Oamaru je pochopitelně také muzeum steampunku, a je docela cool. Nám se nejvíc líbily všemožná hýblátka s různými efekty, jako klavír, který vydával nejroztodivnější zvuky a komnata světla, podobná Signal festivalovým instalacím. Sochy byly povětšinou pohyblivé a trochu děsivé. Sečteno podtrženo, jestli budete kdekoli poblíž, tenhle kout Zélandu si nenechte ujít!

Jako na Signálu
Roboop
Ondra zkouší, co z toho vyleze
Venkovní expozice
Většina soch byla trochu děsivá

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s