Fiordland

Národní Park Fiordland je největší NP Nového Zélandu, a je zároveň součástí Unesco. Tvoří jej vrcholky Jižních Alp, většinou mezi 1400 a 2000metry a rozsáhlé a velmi hluboké fjordy – zálivy vytvořené ledovci. Vetšina jeho rozlohy je nepřístupná, silnice tu prakticky nenajdete, jen po okraji, na některá místa se dá dojet lodí. Fiordland také ukrývá údajně nejhezčí trek na světě, Milford track, na který už měsíc čekáme, tak se uvidí.

Clifden Suspention bridge

První zastávkou po cestě z pobřeží byl nejdelší visutý most v Clifdenu a docela rozsáhlé jeskyně, které si můžete sami prolézt. Vyzbrojili jsme se baterkami a ponořili se do země trpaslíků. Asi po hodině nám však trasu zahradil „bazén“ – docela hluboký sifón, a plavat se nám nechtělo, tak jsme se museli vrátit stejnou cestou.

Plánek Clifden caves, pro lepší představu o jeskyních
Uvnitř jeskyně (tma)

Pak jsme byli tak pošetilí, že jsme si mysleli, že by třeba chvíli nemuselo pršet a mohli bychom se vyhlédnout k Mount Burns, největšímu zaznamenanému sesuvu půdy na světě, ale samozřejmě jsme se tvrdě spletli a skončili zmoklí s mokrýma botama.

Tam někde leží největší zaznamenaný sesuv půdy, a taky jezírka, haha
Výhledy nevýhledy

Když nás omrzelo moknout samotné v lese, vydali jsme se do městečka Manapouri, u stejnojmenného jezera, prý nejmalebnějšího v zemi. Tady jsme podnikli výlet podél jezera a na vyhlídku, k počátečnímu bodu trasy jsme si museli dojet na kajaku. Sice nepršelo, ale rozhledy taky úplně nebyly. Zato jsme se pěkně poklouzali cestou dolů po bahně.

Vyhlídka nevyhlídka
Jezero Manapouri, když nemá náladu na slunce

Pak už vytoužený výlet lodí do Doubtful sound, největšího fjordu. Je to jedno z nejdeštivějších míst na světě, v průměru tu naprší až 9-11metrů srážek za rok (to je asi 10x víc než na deštivých místech naprší v Čechách). Je to místo velmi odlehlé, dostanete se sem pouze kombinací loď-autobus-loď. Prší tu víc než 200dní v roce a tak je to riskantní výlet – pro mlhu nemusíte vidět nic, než spodních 50m hor. Nám pršelo, místy lilo, ale silný vítr mlhu rozfoukal, takže jsme rozeklaný fjord mohli obdivovat v celé jeho kráse, i když jen v odstínech šedi. Je to prostě zvláštní kus země, vysoké ohromné hory rostoucí přes kilometr do výšky přímo z moře a samozřejmě stovky až tisíce vodopádů, většina z nich ani nemá jméno.

A pár rentgenových snímků Fjordlandu z lodi

Hlavní je si nenechat zkazit náladu
jezero Manapouri

Po cestě z Manapouri jsme se jeli zeptat do informačního centra Národního parku, jak je to tedy s tím naším vytouženým Milford trekem. Dle internetu totiž neměla momentálně fungovat žádná přeprava. Předpověď byla nevalná, ale nemělo pršet stále, jen přeháňky. Uvažovali jsme už i o možnosti autostopu, prodloužení výletu o přechod jednoho hřebene, abychom se vyhnuli nutnosti použít boat taxi a přepádlování posledního úseku na kajacích. Trochu překombinované, že? Ale my tam chtěli! V informačním centru se na nás samozřejmě koukali jako na úplné blázny, že je trek zatopený, doprava že v tomhle počasí (to jako nevíte že měsíc v kuse prší?!?) opravdu nejezdí a že to prostě není dobrý nápad. Tak jsme srazili podpadky, svěsili hlavy a smířili se s tím, že trek teda asi (tentokrát) neuvidíme…

Močály mrtvých

Aby nám to nebylo úplně líto, zastavili jsme se po cestě na některých natáčecích lokalitách Pána Prstenů – viděli jsme třeba Anduinu, místo spálení skřetů Eomerovou družinou nebo Močály mrtvých. Ale stejně teskníme nad Milford trekem… tak třeba někdy příště!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s