Catlins a Invercargill

My: Vyčkáváme na pěkné počasí ve Fiordlandu.

Fiordland: Háhahaha, hahaha… 😂

My: Ne, vážně, pořád věříme, že nebude přece celý měsíc v kuse hnusně a pršet a že se najdou ty čtyři hezké dny, abysme si mohli projít Milford trek mimo sezónu…

Fiordland: Si myslíte, že turisti platí ranec za každou noc v chatce jen tak pro nic za nic? Tůdle, to jsou úplatky za to, že je zuby nechty nechám projít. Vy nechcete zaplatit nic a z toho jsem smutný, tak brečím.

My: Uvidíme kolik je v tobě slz!

Takhle nějak by mohla začínat stará Maorská legenda o dvou cestovatelích, totiž nás dvou, kteří si chtěli projít údajně nejhezčí trek na Světě za levno. A tak čekali na tzv. off-season, která tu začíná 1. května. Což v některých případech znamená, že jsou treky zavřené úplně, nebo jejich provoz (a tudíž i ceny za ubytování) je výrazně omezen. A tak stále čekáme a doufáme…

Aby jsme si to čekání zpříjemnili, už z Dunedinu se držíme na tzv. Southern Scenic Route. Je to přes 600km dlouhá trasa, která začíná právě v Dunedinu, pokračuje přes úplný jih Jižního ostrova, Invercargill, letmo se dotkne Fiordlandu v Te Anau, než se vrátí kolem jezera do Queenstownu. Někteří ji dokonce nazývají jednou z nejhezčích scénických route na Zélandu. Musí se nechat, že je tu klid a téměř níčím nerušená příroda… ale taky tak trochu nuda… teda aspoň většinu času… 🙂 Asi tak do té doby než přijedete do Catlins.

Nugget Point Lighthouse, brána do Catlins
Maják a zlaté nugetky
Zlaté nugety se těmhle zvláštním skalám říká pro jejich barvu při východu/západu slunce

Catlins je národní park na samém jihu jihu. Nám asi nejvíc připomínal Skotsko a podle původu většiny místních obyvatel (a přilehlých končin) jim asi taky, protože města v okolí mají silné skotské menšiny (nebo většiny). Samoté Catlins je dost rozsáhlé a lemuje jej divoké, rozeklané pobřeží. Ale to vlastně skoro celou Scenic Route. Je to taková lehká předzvěst blížícího se Fiordlandu. Moře je tu většinou divoké a nespoutané. Což jsme si, jak jistě vzpomínáte z článku o Rakiuře, na průlivu Foveaux vyzkoušeli na vlastní kůži 🤢.

Catlins nabízí několik zajímavostí, které stojí za to vidět. Jednak nejjižnější bod jižního ostrova, kde to ale pěkně fučí a vítr je od Antarktidy pořádně studený. Dále možnost setkat se s různými druhy místního zvířectva – vačice, lachtani, tuleni a také tučňáci, když máte štěstí. A především několik pozoruhodných přírodních památek. Jednou z nich jsou i Cathedral caves, dvě obrovské jeskyně, které jsou na konci propojené, a dají se tak projít z jedné do druhé. Ale pozor, jen asi 2 hodiny kolem nejnižšího stavu odlivu! Takže „otevírací hodiny“ se každý den s přílivem a odlivem mění – někdy se dokonce stane, že nejsou přístupné přes den vůbec, protože odliv vychází na noc.

Ondra v jedné Cathedral cave těsně před tím, než ho po pás zalila vlna
Vstup do jeskyně, periodicky zalévaný vlnami
Tady jsme na noc zakempovali
Z auta nás v noci vyhnalo nějaké bušení a šustění na střeše, nakonec se ukázalo, že za to může tahle vačice
A tady jsme druhý den zakempovali na oběd

Další co upoutalo naši pozornost bylo bizárium „The Lost Gypsy Gallery“, které jsme ale bohužel nemohli navštívit celé, protože je přeci „off-season“ a otevřou zas až na jaře. Nicméně i ty exponáty, co jsme viděli přes plot nás dost bavily. Co jen bude uvnitř?! Tak třeba někdy příště.

Maminka říkala „Hlavně ať se ti nic nestane“
prostě bizár, no…

Poměrně velkou vzácností je pak v Catlins možnost vidět a zkoumat přímo na plážích zkamenělé stromy. Člověk by z dálky řekl, zě je to normálně kmen stromu, nebo pařez ve vodě. Zblízka už je ale jasné, že to není ledajaký pařez. To je totiž kamenný pařez!

Celkově vzato se nám v Catlins moc líbilo.

Zkamenělý strom
Nejjižnější bod jižního ostrova
Na Jižní Pól už co by kamenem dohodil
Západ slunce nad Catlins

Invercargill

Tohle město je domovem Tuatar. Tuatary jsou pro Maory posvátné. Nechápem sice moc čím si tenhle statut zasloužily, když jen celý den stojí a čumí, nebo si na vás otevírají hubu, ale co už. Faktem je, že mají pár až neuvěřitelných triků pod kloboukem – dožívají se hodně vysokého věku (nejstaršíhu Henrymu, kterého mají v Invercargillu ve výstavním akvárku, je přes 100 let), celý život rostou a stačí jim ROČNĚ sežrat jen 1/4 své váhy potravy. V Invercargillu je chovají v místním muzeu v takových velkých prosklených výbězích a protože jsou na ně jak se patří hrdí, tvoří tahle akvária prakticky celou jednu z čelních stěn muzea, takže je možné je vidět i mimo otevírací dobu muzea – jako se stalo nám. Napočítali jsme jich tam celkem aspoň 17.

Socha Tuatary
Tuatary v akvárku, takhle nehnutě civí třeba několik hodin
Henry, odhaduje se, že se narodil někdy na přelomu 19. a 20. století
Některé si na nás pěkně otevíraly tlamu…

Krom návštěvy Tuatar jsme si prošli některé z přilehlých parků a botanických zahrad. V jednom z parků jsme se zastavili okouknout i původní Maorský dům. Nakonec sme si ještě nechali vyměnit olej v autě a hurá dál po Southern Scenic Route do toho Fiordlandu…

Skleníky tu i na podzim přetékají kytkami
Tradiční Anglické venkovské sídlo, které má ale v zahradě za domem unikát v podobě původního Maorského domu
Tradiční Maorský dům

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s