Výlety z Wanaky

Wanaku jsme si vybrali nejen pro město samotné (útulné, barevné, přátelské, sportovní a oproti Queenstownu bez davů Asiatů), ale i pro možnost podnikat výlety do okolí. Nakonec nám vyšly jen dva víkendy bez deště, ale to nevadilo. Jednou jsme se vydali zpět do Haast passu směrem k Západnímu pobřeží. Tam jsme totiž měli doporučení, že z treku na Brewster hut se dá udělat výšlap až ke stejnojmennému ledovci a dokonce do něj vlézt. Tak jsme se vybavili našimi novými nesmeky a vyrazili. Cesta je to „klasická“ – vylezete asi kilometrové převýšení a pak se vydáte stejnou cestou zpět. K ledovci to bylo ještě pěkných pár set metrů nahoru, cesta nebyla značená, jen občas nějaká dobrá duše zanechala pyramidku z kamenů. Tak se stalo, že jsme u finálního sestupu k ledovci byli až dvě hodiny před soumrakem a už jsme tedy nestihli jít dovnitř 😦

Hřebenovka před Brewster hut

Voda je tu všude tak čistá, že je možné pít i z „cesty“

Ale jak je vidno z obrázků, i tak to byl super výlet! A ty hvězdy! A to svítání!

Úžasné výhledy na Brewster ledovec

Brewster hut a výhledy zpět k Haast passu

Trocha barev za svítání

Další výlet byl do srdce národního parku Mount Aspiring, přímo k třítisícovce, která mu dává jméno. Vtipná je už samotná cesta do národního parku – 30km po štěrkové cestě, nespočet přechodů pro krávy a brody. K tomu dopravní zácpa na místní způsob – čekáte půl hodiny na přechod stáda krav z ohrady do ohrady. Inu, jak hlásají místní bilboardy – NZ roads are different, allow extra time 🙂

Do národního parku se jede 30km po štěrku, přes několik brodů a je potřeba počítat s dopravní zácpou po zélandsku

Pak už nás čekala asi 15km cesta krásným údolím po dvou. Oba jsme měli zvláštní pocit, jako že se nám po tom místě (a po Zélandu) stýská už když jsme tam. To údolí není ničím konkrétním speciální, ale je tam od všeho kousek – ledovcová řeka, vodopády, štít Aspiringu… Jako když hrdina ze starého filmu odjíždí na konci do západu slunce…

Cesta údolím

Pak skončí pohádka a začne ta zábavnější část – dvě hodiny do strmého kopce, místy poněkud exponovaná cesta. Upřímně, v Evropě by asi byla zajištěna lany a stupy, neumím si jí moc představit za mokra/bláta/sněhu. Ale my bez úhony vylezli až nahoru na charu Liverpool hut, právě včas, abychom stihli západ slunce nad nejvyšší horou oblasti Mount Aspiring. Podívanou nám zpestřovali naši oblíbenci Kea, na chatě byla celá rodinka s asi šesti mláďaty. Papoušci byli jako vždy docela oprsklí, ale milí, velmi vtipně poskakovali po verandě a okusovali nám palce u nohou. Smáli jsme se jim tak dlouho, dokud nás nezačalo bolet břicho. Na chatě byla docela dobrá partička, vnutili nám nějaké víno a zahráli jsme si novou karetní hru, prostě moc fajn večer.

Pro změnu červená Liverpool hut

Pan Kea
Výhledy od chaty směrem do údolí

Poslední výlet, který tu popíšu, byl vlastně časově úplně první, čtenáři prominou. Jedná se o velmi oblíbený výstup na Roys Peak, odkud jsou opravdu fantastické 360 stupňové výhledy. Vydíte Wanaku a jezera Wanaka (máte ale pocit že je to mnoho jezer všude kolem) a Hawea (jen kousek). My ten trek šli po prvním dni v práci (rozuměj mrtví), po tom, co odjela Bětka (přeloženo po třech týdnech lítání po půlce ostrova), jako že si odpočinem, jednodenní výlet, žejo. No, 1200m převýšení, vyloženě odpočinkový, to jo. Myslela jsem, že chcípnu. Ani jsem nechtěla až na samotný vrchol, ale Ondra mě donutil. Doporučujeme, krásný trek!

Na fotce je stále jen jedno jezero!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s