Milford Sound

Fantastické panorama s dopoledními stíny

Milford sound. Tedy vlastně technicky vzato fjord. Ikonická perla Nového Zélandu, král turistických destinací Jižního ostrova. Neopakovatelné panorama na Vás udělá dojem, ať už je krásně, a vidíte špičatý Mitre Peak v celé své kráse, nebo je mlhavo a prší a celý fjord má tajemnou atmosféru a zdobí jej stovky vodopádů. My měli krásně a považujeme to za štěstí, Milford má totiž svoje mikroklima a většinou je to spíš ta mlha. Kdyby se vám nechtělo se mačkat s turisty na lodi, můžete si připlatit za vyjížďku na kajaku. Tak máte větší šanci spatřit delfíny 🙂 Milford sound má ještě jednu zajímavost – v běžné potápěčské hloubce kolem 30-40 m jsou k vidění černé korály, které normálně rostou v hloubkách kolem 300m. Takový luxus jako potápění jsme si však nedopřáli.

Paluba naší lodi

Rozhodli jsme se pro první ranní vyjížďku lodí Jucy (je to ale jedno, lodě všech společností plují skoro stejnou trasu a střídají se ve vedení), která je nejdelší a nejlevnější. Tak jsme viděli, jak stoupající slunce kreslí stíny po strmých svazích hor, a ráno bylo téměř bez mráčku. Taky loď byla obsazená tak z půlky. Vyjížďku jsme se rozhodli zpříjemnit dobře naceněnými dobrotami – já jsem měla kafe a mrkvový dort, Ondra pivo a Bětka obojí 🙂

Pivo! Místní, dobré a jen za pět dolarů…

Jeden z mnoha vodopádů, tomuhle přiřazují věčné mládí

No a pak už jsme si jen užívali ty krásné výhledy, nechali se trochu zmáčet vodopády (lodí vás dovezou tak blízko, že si tu ledovcovou vodu můžete nachytat do hrníčku) a pěkně jsme promrzli. Delfíny jsme bohužel neviděli, ale spokojili jsme se s kolonií lachtanů.

Ikonický Mitre Peak i s fotogenickými mraky
Kolonie lachtanů vyhřívající se na kameni
A jedna umělecká nakonec

Dvě a půl hodiny utekly jak voda. I když jsme byli plni zážitků, rozhodli jsme se, že se vydáme ještě na výšlap do Gertrude Seddle, odkud je Milford Sound vidět pro změnu z výšky a z dálky. Další dva dny totiž nemělo být moc hezké počasí, a tahle trasa se za mokra jít nedá, kvůli velmi kluzkým kamenům. Na trek jsme vycházeli až odpoledne, což mě trochu znervózňovalo, ale nakonec se to moc vydařilo. Cesta byla místy docela příkrá, v horním úseku po velkých hladkých skalách, místy zajištěná lany. Ale zvládli jsme vylézt do sedla ještě než mlha začala zavírat výhledy, a to byla fantastická odměna. Hory jsou tu totiž seřazeny jakoby do stupňů či opony, což je velmi neobvyklé.

Výšlap do sedla
Výhledy k Milford Sound za odměnu, stálo to rozhodně za to šplhání!
Horská jezírka po cestě

Poté, co jsme zase slezli dolů, nás čekalo nepříjemné překvapení. Zapomněli jsme vypnout světla, takže hádejte co…? Nešlo nám nastartovat. Aby to bylo ještě trochu zajímavější, auto jsme měli zaparkované v příkopu, takže bylo dost náročné ho vytlačit, a samozřejmě baterkou od cesty, takže jsme ho vytlačit museli. Taky jsme potřebovali sehnat někoho s kabely, někoho, kdo nám auto nastartuje a kdo nám s ním pomůže z příkopu. Ale podařilo se, a stálo nás to jen dvoje Kolonády 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s