Kepler Great Walk

Tak je na čase ukázat Bětce nějaký ten Great Walk, hory už volají. Kepler je jeden z nejoblíbenějších a taky nejdražších Great Walků, takže jsme se rozhodli spát poněkud na divoko, protože kdo by platil 140 dolarů za noc v chatce, že? Trek jsme měli naplánovaný s ohledem na počasí, a vyplatilo se, na nejzajímavější úsek jsme měli překrásně a užili jsme si nádherné výhledy. Protože svět je malý, potkali jsme se náhodou s Janou a Lukášem, se kterými jsme si měnili auto na Heaphy trek (pamatujete? ;-P), což bylo moc fajn.

Travnatá náhorní plošina nad Te Anau

Jak už to tak bývá, první den bylo potřeba nastoupat pralesem na výhledy. To se zdárně povedlo, a my se mohli kochat travnatými pláněmi a hezky položenou Luxmore hut, která shlíží dolů k rozeklanému ledovcovému jezeru Te Anau. Kousek od chaty je i volně přístupná krápníková jeskyně. U té jsme spali, protože na Great Walcích se smí spát na divoko ne blíž než 500m od cesty, což je obvykle nemožné kvůli terénu/vegetaci, ale zrovna tady se to dá.

Výhledy od Luxmore hut

Večer jsme si zpříjemnili povídáním s českými kolegy. V noci byla hrozná zima (asi tři stupně) a my jsme pěkně promrzli. Ale to ráno! Nádherné svítání, úplně pohádkové, s krásnými zlatými barvami…

Krásné svítání po mrazivé noci
Naše malé soukromé kempiště

Druhý den byl celý ve znamení skvělých výhledů přes Alpy, skoro celý den jsme šli po hřebeni. Hned ráno jsme vylezli na Mount Luxmore, nejvyšší bod trasy. Byla úžasná viditelnost, ale vyhnal nás silný vítr.

Výhledy z Mount Luxmore (1472m)
Bětka medituje na vrcholu

Pak už jsme si to štrádovali hezky po hřebeni, až k bodu, kde jsou ikonické rozhledy na všechny strany. Tam jsme se najedli a dlouho se tam rozhlíželi a kochali se. Připojili se i Lukáš s Janou, takže jsme se zdrželi skoro dvě hodiny 🙂 Pak nás čekal zase sestup do údolí, pralesem jak z Pána Prstenů. Spali jsme na Iris Burn campsite, kde byl moc fajnový chatár, který si se všema povídal a vykládal nám něco o zélandské přírodě. Měli jsme štěstí a viděli jsme vzácnou Blue Duck u kempu na řece. V noci jsme také slyšeli „volat“ ptáky kiwi (docela děsivý zvuk, upřímně), ale i když jsme se vydali hledat je ven s baterkou, takové štěstí, abychom je viděli, jsme zase neměli (chatár říkal, že tam žije 10 let a viděl je jen třikrát).

Pohledy dolů na rozeklaná údolí k jezeru Te Anau
Pokus o zachycení 360˚ výhledů
Ikonický hřeben
Nejvíc fotografované místo na treku, kde se prý čeká fronta na fotku, nevíme, byli jsme tam asi hodinu sami 🙂
Prales, zase prales!

Třetí den jsme už šli jen po rovině, kolem řeky, mokřadů a jezera zpět do Te Anau. Potkali jsme asi milion Čechů. A nakonec jsme měli velké štěstí a podařilo se nám stopnout auto zpět do městečka, abychom nemuseli šlapat posledních deset kilometrů jen podél řeky. Takže nám zbyl čas i na zaslouženou sprchu 🙂 Je to tak, jak málo stačí ke štěstí!

Jezero Te Anau zase z jiného úhlu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s