Nelson Lakes

Pokračujeme v objevování Jižního strova. Abychom si udělali reprezentativní obrázek o národním parku Nelson Lakes, naplánovali jsme si sedmidenní okruh – Travers Sabine circuit, s dvěma odbočkami k perlám parku – Blue Lake a Angelus hut. Celý okruh tak měl asi 90 km a příště bychom se nenechali vycukat od paní z infocentra, a zkrátili bychom si ho na 5,5 dne.

První den jsme vyráželi až odpoledne, protože bylo potřeba pobalit a hlavně se vykoupat v krásně čisťounkém jezeře Rotoiki. To jsme zrealizovali hned dvakrát, nebýt otravných sandflies, koupeme se ještě teď 🙂 Po cestě jsme přemýšleli, co že nás to čeká, protože jsme míjeli hory jako Mt Misery a Mt Hopeless… ale čekaly nás dobré věci. Spali jsme hned u hlavy jezera, a bylo rušno, protože tudy zároveň probíhá novozélandský dálkový trek Te Araroa (3000km napříč přes celý Zéland), který se stává stále oblíbenějším. Alespoň jsem mohla od účastníků vyzvídat a rozebírat vybavení a tak trochu se zasnít…

Jezero Rotoiti

Druhý den nás čekalo pozvolné stoupání podél horské řeky, no a hádejte, zase jsme se koupali. Výhledy byly až před další chatou pod Upper Travers hut, za to to byla patřičná odměna. Chata byla opět na trase Te Araroa trailu, a byla úplně plná, o veselý večer se pak postaraly hlučné a smradlavé prdy jednoho dálkaře, prděl tak šíleně, že jsme se museli všichni smát (teda my v dolním patře postelí a u okna jsme se smáli, nahoře bylo podezřelé ticho, asi narkóza 🙂 )

Pohledy k Mount Travers od John Tait hut
Poklidná cesta kolem řeky
U cíle v Upper Travers hut

Třetí den jsme začali hezky zostra asi 600m stoupáním do nejvyššího bodu cesty do sedla k Mount Travers, a měli jsme štěstí, mezi stále se převalující mlhou jsme na chvíli horu viděli celou, kdo přišel chvilku po nás, už měl smůlu. Pak nehezké strmé 1200m klesání k West Sabine hut, kde jsme byli hrozně brzo, a trek už jsme kvůli povinné rezervaci Angelus hut nemohli upravit.

Mlhy se valí u cestou do sedla k Mount Travers
Chvilku je vidět to a pak zas tohle
Sestup zpět do údolí
Samotný velikán Travers

Další den jsme zamířili nalehko k Blue Lake – neuvěřitelnému horskému jezeru s nejčistší vodou na planetě – viditelnost v jezeře dosahuje 70-80metrů, přičemž viditelnost v destilované vodě je hypoteticky 80m. Jezero je malebné a velmi fotogenické, strávili jsme u něj několik hodin. Vyšplhali jsme si ještě k jezeru Constance, které Blue Lake napájí, atmosféra u něj už je čistokrevně vysokohorská.

Modrá nádhera z výšky
Snaha o vyfocení samotné čisté vody
Takhle to vypadá V jezeře 🤩
Je potřeba si to užít!
Cesta k Lake Constance
A tady už máme samotnou horskou Constance

Pátý den jsme šlapali opět pozvolna z kopce podél řeky k největšímu jezeru v národním parku, které se jmenuje Rotoroa. Hutka u něj byla prostorná a poloprázdná, připadali jsme si jako někde na chatě a trochu si i pasivně odpočinuli.

Největší z jezer Rotoroa
Pohodička na chatě

Předposlední den nás čekal pořádný výšlap na Angelus hut strmou Cedric route. Nejdřív jsme prakticky jen čistě stoupali pralesem, pak hnusná vysoká mokrá tráva a pak po hřebeni, kde se hory rozhodly, že nás ty dva měsíce slunce dost rozmazlily a že je potřeba nám ukázat i pořádnou mrznoucí mlhu a klouzavá kamenná pole a tak. Z výhledů z hřebene samozřejmě nic nebylo, ale nás spíš zajímalo, abychom se bezpečně dostali aspoň trochu suší do chaty a rychle do spacáku. Navečer se naštěstí mlha a mraky rozfoukaly a my tak mohli obdivovat to krásné místo, na které jsme se vydrápali, a pochopili jsme, proč se chatě říká andělská 🙂

Mlha a zima
Angelus hut, když se vyčasí
Takhle vypadá samotná chata
Pohledy zpět k údolí jezera Rotoiti

Poslední den nás čekala cesta po hřebeni, ale byla nízká oblačnost, tak jsme údolí zahlédli jen zřídka. Následný sestup zpět k jezeru Rotoiti byl nakonec docela v pohodě… A pak hezky zpět k autíčku do naší postýlky a uvařit si konečně i neco jiného než expediční jídlo z pytlíku. Jo a kafe, konečně zas kafe! 😁

Cesta po Robert ridge
Zasloužená odměna!

Návštěvu Nelson Lakes jsme završili projížďkou na kajacích na jezeru Rotoroa. Vyjížďka krásná, ale při nandavání kajaků zpět na střechu nás sandflies málem užraly k smrti…

Na horách prší ale my máme ještě pěkně

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s