Cobb Valley/Mt Arthur

Heaphy už jsme si prošli, k dotvoření představy o národním parku Kahurangi zbývá ještě prozkoumat oblast kolem nejvyšší hory Mount Arthur. Naplánovali jsme si čtyřdenní trek s přespáním na DOC huttech, takže jsme šli hezky nalehko, jen se spacáky (novozélandské ministerstvo životního prostředí udržuje asi 3500 chat různé kvality/vybavení, a my jsme si koupili celoroční pas k jejich využívání za hodnotu jednoho dne v práci 🙂 ). Národní park Kahurangi je mimochodem zajímavý kvůli původnímu pralesu – takovýhle prales byl na prakontinentu Gondwaně a takhle zachovalý je jen na několika málo místech na světě. Horské vršky vzdáleně připomínají vyšší Krkonoše, nic extrémního. Taky tu žije jedna z největších populací ptáka kiwi, ale toho jsme ani nezaslechli 😦

První den jsme vyráželi až okolo poledne, protože jsme chtěli přespat na blízké chatě Mt Arthur Hutt, odhodit na ní věci a jít jen s nejnutnějším na nejvyšší vrchol – horu Mt. Arthur (1789 m.n.m.). Bylo trochu mlhy, která se přelévala a dodávala celému výletu na pocitu tajemnosti, výhledy byly ale i tak ohromné. Výšlap se bez zátěže dal zvládnout za odpoledne. Na chatě bylo příjemně, jen jeden spolunocležník měl nějaké zažívací problémy a asi 6x nás v noci vzbudil, jak vybíhal rychle k záchodu…

Mlha tvořila úplné stěny

Tam všude půjdem!

Když slunce zachází
Výhledy někdy mlha spíš vylepší

Druhý den nás čekal nejdelší a asi nejnáročnější úsek přes monumentální Gordons Pyramid přes travnatá pole, kde se nedaly používat hůlky a místy byla cesta docela náročná. Udělali jsme si odbočku k potholes (velkým dírám, kde se země částečně propadá do krasových jeskyní) a vykoupali se v potoce, abychom byli za pět minut stejně zpocení, jako před tím 🙂 Po krátkém úseku pralesem jsme už byli u naší chaty, kterou jsme měli sami pro sebe, což bylo luxusní.

Nejhezčí chata na treku- Salisbury lodge a výhledy zpět k dominantám oblasti

Třetí den jsme se probudili do silného mžení a husté mlhy, což byl docela problém, protože nás čekalo několik kilometrů vysokou trávou a bylo nám jasné, že budeme úplně mokří, i když nebude pršet. Aby té vody nebylo málo, Ondrovi se v baťohu rozpojil hydrovak a tak měl mokré skoro všechno náhradní oblečení a celý spodek batohu. I přes nepřízeň osudu jsme ale stejně vyrazili na původně naplánovanou trasu a vyplatilo se – u horského jezírka Peel lake se mlha a mraky konečně roztrhaly a my si užili i ty výhledy. Mohli jsme tak obdivovat i dominantu údolí pod námi – rezervoár Cobb. Pak už nás čekala převážně jen cesta pralesem a údolím řeky s mnoha vodopádky. Rozhodovali jsme se, jestli ještě jednou přespat po cestě na chatě, nebo už se vrátit k autu, ale když jsme uviděli Gridiron rock shelter, bylo jasné, že tu musíme přespat. Přístřešek byl přímo ve skále pod převisem, lezlo se do něj po schůdcích a dole bylo sezení u ohniště a pramen. Před přístřeškem byl vodopád a závěsný most, prostě trempský sen. Dokonce nám bylo v noci i teplíčko, čehož jsme se původně trošku obávali.

Tak takhle to přesně půl dopoledne vypadalo
Lake Peel
Rezervoár Cobb
Náš 5 hvězdičkový příbytek pod převisem
Takhle to vypadá, když Ondra vaří

No a čtvrtý den už jen nedlouhá cesta údolím podél řeky zpět k autu a ještě úplně naposled do Riwaky do „našeho“ komunitního domu… Celkově byl náš výlet na asi 42km s převýšením asi 2000m 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s