Apple a Kiwi Thinning

A na pořadu dne je přestat chechtáky jen kutálet a nějaké taky vydělat. Přesunuli jsme se proto do zemědělské oblasti okolo městečka Motueka hned vedle národního parku Abel Tasman (rozuměj krásné pláže 10 km od baráku 🙂 ). Naši práci tady jsme si představovali asi nějak tak, jaká se ukázala být. Protrhávání jablek v sadu – dlouhé řady upravených jabloní a člověk vybírá jablka – pryč přijdou různě poškozená, nepravidelná, moc malá… když je vše v pořádku, je třeba zredukovat počet na 1-2, max však 3, jablka vyrůstající z jednoho místa, aby mělo každé dost místa pěkně dozrát. K tomu na některých řadách žebříky, na některých převislých stromech trocha práce v kleku či na kolenou. Na každém stromě může být 150-350 jablek, pryč přijde asi třetina, takže denně prohlídnete a vytrháte tisíce jablek. Měli jsme docela štěstí na dozorce, vcelku přátelští a féroví lidé. Jen se nám nějak nezdařilo dostat se moc přes minimální mzdu při takzvané práci na kontrakt – platbě za protrhané stromy, i když jsme se vážně snažili, až jsem si z toho uhnala náběh na karpální tunely a pěkně přetížené šlachy v oblasti zápěstí. Pracovali jsme nejdřív od šesti, pak většinou od sedmi, klasicky 8,5 hodiny. Ráno bylo většinou docela příjemně až chladno, ale s přibývajícím sluncem jsme se pěkně pekli a mazali poctivě padesátkou opalovákem a odpoledne už prostě umírali vedrem.

Protrhávání jablek

Musím říct, že jsem se na podobně stupidní práci docela těšila, že si odpočinu od učení, pacientů a lidí vůbec. Občas jsme si při práci povídali, ale někdy byly sady tak rozsáhlé, že jsme se potkali jen při pauzách. Tak jsme hodně poslouchali audioknihy – klasická díla (třeba Sofiinu volbu, Den Trifidů, Pygmalion…) nebo jsme si snažili doplnit vzdělání v oblasti novodobé historie a politiky (Opuštěná společnost, Jiný TGM, hry V.Havla s komentářem apod). Už tak po dvou týdnech jsme ale začali oceňovat svou normální práci v Čechách, docela zajímavý náhled 🙂

Druhou polovinu času jsme dělali kiwi, což bylo zajímavé, protože jsme na začátku vůbec netušili ani jak taková kiwi rostlina vypadá. Práce na kiwi ale není pro průměrně vysoké Čechy nic moc, protože kiwi rostou „vespod“ takže se buď člověk musí sklánět nebo zaklánět a stále kouká nahoru a má vzpažené ruce, takže záda a ramena a krk docela protestovaly… Ale nakonec nás to už především hrozně nudilo.

Takhle roste kiwi
Zlaté kiwi, speciální drahá odrůda
A takto se stromky vyvazují, aby si stínily

Odpoledne jsme si většinou zpříjemnili u vody – na pláži, u šíleně studených pramenů s velmi hlubokými tůněmi nebo v řece. Občas nějaká kratší procházka, nákup nebo Ondra pracoval pro Avast a já většinou vařila.

Práce po práci
Společné prostory v domě
Výhledy z našeho ubytovaní

Bydlení jsme měli po dobu práce v „komunitním domě“ – respektive jsme spali v našem campervanu na zahradě a mohli jsme spolu s dalšími 20-30 lidmi využívat velký dům se společnými prostorami. V domě bydleli povětšinou Asiati, kteří furt něco kuchtili, takže kuchyně byla opravdu zážitek, protože tam neustále vařilo několik lidí najednou. Víte jak, taky ráda vařím, a když jinak máte jen vařič, tak trouba, mrazák a tak jsou najednou docela luxus. Byli jsme moc rádi, že Asiati pracovali od pozdějších hodin, protože jinak bychom se ráno v kuchyni, a na dvou záchodech a sprchách asi pozabíjeli…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s