Golden Bay

Po úspěšném zvládnutí týdenního treku po Abel Tasmanu jsme si chtěli hlavně odpočinout, pobýt po plážích, vychutnat si slunce a všeobecně zrelaxovat, než začnem pracovat. Rozhodli jsme se tedy přesunout „za roh“ do oblasti zvané Golden Bay. Problém jen bylo, že všeobecně na severu Jižního ostrova a zejména v Abel Tasmanu chtějí místní lidé trávit Silvestra, takže kempy praskaly ve švech a free kempy jaktěž. A my se po týdnu docela chtěli umýt, vyprat, a dobře najíst. Což bez nějakého zázemí moc nejde. Nakonec jsme ukecali majitelku farmy s koňmi, ať nás nechá přespat jako nadpočetné, ale neměli jsme kde pověsit prádlo (takže jsme ho dali na ohrady od koní) a naše luxusní steaky jsme dělali na pánvi, ale naštěstí byly i tak výborné.

Silvestr jsme chtěli strávit s Terkou a Standou, ale měli jsme strach, že nenajdem místo, kam se společně vejdeme. Vyrazili jsme tedy na free kempoviště přímo u kosy Farewell split, ale foukalo tam tak strašně, že bylo nemyslitelné být venku, a tak jsme jeli zpět do free kepmu v Takace. Už jsme byli tím přejížděním a nevěděním trochu vypruzelí, a tak jsme se rozhodli, že si konečně vyzkoušíme ty naše kajaky 🙂 A tak jsme vyrazili na řeku a pak do moře a náramně si to užili, moře bylo klidné a nikde nikdo, jen spousty ptáků a průzračná voda.

První vyjížďka na kajacích

Večer jsme se potkali nejen s našimi kamarády, ale sjela se tu na Silvestra celá neuvěřitelná superparta asi 25 Čechů, takže jsme seděli u ohně, pili víno, jedli úhoře, kterého kluci chytili a zpívali s kytarou 🙂 Byl to moc pěkný večer, i když teda novoroční ráno zas tak pěkné nebylo…Znáte to, no. Nejdřív se nám nechtělo vůbec nic (zvláště ne na sluníčku), ale nakonec jsme to nějak rozhýbali 🙂

Kempování u řeky
Silvestrovská oslava
Jaká je pravděpodobnost, že potkáte náhodou kamaráda vašeho kamaráda? 😂

Zbývaly poslední dva dny, než budeme muset začít pracovat, a my si je chtěli ještě užít. Toužili jsme navštívit Farewell split, což je 30km písková kosa, světově významné ptačí hnízdiště a velmi podivný kus země. Prý tam mělo být také někde pohřebiště velryb, což jsme tedy nenašli, a pak jsme zjistili, že tam ani být nemělo. Ale viděli jsme zarostlé duny a nekonečně ubíhající pláže a strašně ale strašně foukalo. Celkově to byla tak zvláštní měsíční krajina, že jsme si ani nebyli jistí jesli jsme ještě na Zemi. Stačilo zajít za zatáčku a krajina se zase změnila na pohádkové kopečky s ovečkami.

Nekonečné větrné pláže na kose
A za rohem kopečky a ovečky

Podle mapy to vypadalo, že tam má být ještě nějaká pláž, a tak jsme se k ní vydali. Úplně nám vyrazila dech. U pláže byly vyšší pískové duny, po kterých se dalo „lyžovat“ a my běhali a skákali do nich jako malé děti. Pak jsme uviděli lachtany a zamířili jsme k nim. Poté jsme se šli jen tak projít po pláži a zjistili jsme, že jedna skála, co vypadala docela obyčejně je ve skutečnosti ve tvaru slona. Byla to jedna z nejkrásnějších pláží, co jsem kdy viděla. Rozhodli jsme se, že tam určitě musíme zůstat, což nás trochu trápilo, protože jsme byli původně domluveni s Terkou a Standou že se za nimi vrátíme, a ani jsme jim nemohli dát vědět, že se tak nestane, ptotože tam samozřejmě nebyl internet. Ale my prostě museli, chtěli jsme moc vidět západ slunce.

Písečné pláně u Wharariki
Je to slon!
A když jdete ještě dál, za slonem je brána
A kdo má oči na stopkách, uvidí lachtany
Kempujeme
Někdy je potřeba bránit večeři vlastním tělem 😆

Stihli jsme ho kvůli vaření večeře jen tak tak, ale bylo to tak krásný, že jsem se rozbrečela štěstím. A to i přesto, že tam tolik foukalo a že jsme byli úplně celý od písku a měli ho úplně všude a byla nám zima. Další den jsme šli ještě na další procházku a pak se odjinud na tu pláž vrátili a došlo nám, že je ta pláž na pozadí Windows 10, takže asi nejsme jediní, co si myslí, že je hezká. Ta pláž se jmenuje Wharariki beach…

A je tu západ slunce
Prostě nádhera, to se musí zažít!

Pak jsme neodolali a ještě z té pláže šli kus jiného treku k nejsevernějšímu bodu jižního ostrova (Cape Farewell). Trek se jmenoval Hilltop walk a opravdu vedl přímo po jednotlivých vršcích a útesech nad mořem. Místy jsme dost litovali, že nemáme lepší boty, protože to bylo poněkud „exponované“, ale celkově to byl úplně nejlepší výlet v oblasti, doporučujeme.

Greenhills track (no ne asi… 🤣)
Vyhlídky
Začátek Hilltop treku a ohlédnutí za pláží Wharariki
Takhle se sjíždí pískové duny 😋
Nejsevernější bod Jižního ostrova
Hilltop trek

No a pak už hurá na naše nové „domů“ v Riwace, ale o tom až příště…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s