Abel Tasman NP

ABEL TASMAN GREAT WALK

Že pojedeme do tohohle národního parku k Ježíšku, bylo to jediné, co jsme věděli, už když jsme odlétali. Jak to tu bude vypadat jsme trochu tušili, a pak je spousta věcí, které nás tu překvapily.

1. Marahau – Anchorage

Začali jsme na Štědrý den a nezačali jsme zrovna slavně 😁. Vyráželi jsme pozdě, páč jsme dlouho balili. No a pak se Ondra vracel pro kabel k solárnímu panelu. Když pak přišel zpátky, zjistil, že nechal na autě položený nákrčník, což je moc praktické při místním prudkém slunci a jeho solární alergii… No a pak už jsme šli podél pláží a pralesem a užívali si výhledy a vedro a k obědu si dali provizorní bramborový salát s roastbeefem a připadali si slavnostně. Na cílovém tábořišti jsme poprvé postavili náš nový lehký stan a začalo pršet. Tak jsme si chtěli uvařit čaj v našem novém ultralehkém kotlíku na našem novém vytuněném vařiči a jaksi jsme zajistili, že nám nepasuje k naší (také nové) bombě…😬. No a měli jsme naplánovaný týden na treku, takže se Ondra sbalil a v ustávajícím dešti si dal půlmaraton k autu a zpět. Když vybíhal, zbývaly do setmění cca dvě a půl hoďky 🤣.

2. Anchorage – Bark Bay

Druhý den nám nadělil neustávající jemný déšt, takže jsme zabalili poněkud mokrý stan a spíš se snažili rychle překonat danou nevelkou vzdálenost asi 15km, které jsme ten den měli ujít. V děšti vás moc nepotěší ani krásné Kleopatřino jezírko. Bráno pozitivně, měli jsme alespoň šanci vyzkoušet naše goretexové bundy a pláštěnky, ale znáte to, se sluníčkem jde vše líp. K dovršení naší nelibosti jsme zjistili, že další noc spíme na písku, což, slovy klasika, nechceš. Večer přeci jen přestalo přšet, tak jsme si aspoň krátce zaplavali v moři a rozebrali v přístřešku na vaření s varietou dalších národností, jaká jsou nejlepší místní treková rychlojídla a jak je naprd, když prší 🙂 Radost nám ještě udělalo ztracené chlupaté prase, které se nějak dostalo na pláž a pak tam zmateně pobíhalo a nevědělo, jesli žrát vyplavené mušle a řasy, pózovat lidem s foťáky, nebo před nimi naopak utíkat…

20181225_140212
Chčije a chčije.
20181225_170342
Lanový most.
20181225_170608.jpg
Fern z výšky.

3.Bark Bay – Awaroa

Třetí den na treku už to konečně bylo všechno tak, jak jsme si představovali – jasné slunce, dlouhé liduprázné pláže, krásné výhledy, delší úseky přímo po pláži a konečně jsme se hned po ránu dočkali i toho brození 🙂 což je ohromná zábava. V téhle oblasti jsou totiž neuvěřitelné rozdíly, mezi přílivem a odlivem, až 6m, což při pozvolném profilu dna může znamenat, že i kilometr kde moře periodicky je a není.

Kýč jak bič
Naplavené dřevo a zlatavé pláže
Pohodička prostě
Nějací ti fotogeničtí ptáci
Awaroa inlet, když je příliv

4.Awaroa inlet – Mutton cove

Hned ráno jsme museli vstát hezky zčerstva, abychom stihli přebrodit část trasy, která vede po dně moře za přílivu/skoro po souši za odlivu. Vzhledem k tomu, že jsme předchozího dne viděli nějaké pomatence, kteří čas odlivu nerespektovali a pak stáli po pás ve vodě uprostřed moře a přes hodinu čekali, až budou moci jít dál a neutopit sebe i batohy, tak to bylo dobré rozhodnutí 😀 Nám voda sahala maximálně do půlky lýtek a přišlo nám to ohromně zábavné. Pak nás čekal další snový úsek po plážích a výhledech, koupání atd.. Večer jsme si ještě udělali vycházku k místu, kde sídlí kolonie lachtanů, ale viděli jsme jich jen pár a z dálky.

Jeden z mnoha krásných výhledů po cestě
Občasné nástrahy na cestě
Náš krásný klidný kemp aneb malý ráj na zemi, kde je ochoten člověk zaplatit 30 dolarů za to, že spí ve stanu 🙂

INLAND TRAIL

5.Mutton cove – Awapoto hut

Great walk už jsme měli zkoro celý projitý a tak jsme podle plánu zamířili nazpět, a to o poznání náročnějším trekem po vršcích a pralesem. První den tohohle třídenního treku je prakticky celý do kopce (asi kilometrové převýšení), nejdřív po loukách (=po přímém slunci, semena trav všude, brození vysokou trávou) a když už jsme toho měli dost, tak po malých pěšinách pralesem, do kopce přes balvany. Celý den pak opticky dost vylepšilo, když jsme se na hutu potkali s párem Čechů, které jsme tak nějak za vtipných okolností celou dobu potkávali, a konečně se začali bavit. No a hlavně nás rozsekalo, když Terka z batohu vytáhla TŘÍLITROVÉ „Mocné Vemínko“ s vínem. Což bylo asi tak neuvěřitelné, jako by vytáhla kosmickou raketu, no a my to víno všechno ten večer vypili (no přece takovou váhu nepotáhne zbytečně s sebou, žejo :-D) a celý večer probrečeli smíchy nad historkami ze života.

Stoupání a první výhledy za odměnu
Terka a Mocné vemínko

6.Awapoto hut – Castle rock

Druhý den Inland treku byl o poznání příjemnější, chvíli do kopce, chvíli z kopce, přibylo bažinek a pramínků na přeskakování, celkově však lepší dojem. U dalšího hutu, kde jsme opět spali (v národních parcích se tu ani jinde spát nesmí, je tu ale poměrně hustá síť těchto základně vybavených chat a přístřešků), byla tahle suprová vyhlídka.

Výhledy z Castle Rock

7. Castle rock hut – Marahau

Poslední den nás čekal pořádný sešup zpět k moři a jako odměna opět osvěžující koupání v moři. A taky úleva, že jsme ten týdenní trek „na zkoušku“ úspěšně zvládli 🙂

20181230_160345.jpg
Šťasti v cíli.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s